Směnka nejdrsnější nástroj k zajištění pohledávky

Těžko hledat jednodušší a účinnější nástroj k zajištění pohledávky. Když bude obsahovat zákonem stanovené náležitosti, platí.
Z pohledu věřitele dar z nebes.
Z pohledu dlužníka – brutální nástroj, který člověka může sedřít z kůže. Vzdorovat je (většinou) marné. Poradíme, jak směnku vystavit. A na co dávat pozor.
Zákon vymezuje obsah směnky, na formu už tolik nedbá – kromě toho, že musí být písemná; a pokud je psána ručně, pak vždycky perem nebo propiskou.
Bloček formulářů koupíte v papírnictví.

Než si rozebereme, jak má směnka vypadat a jak ji správně vystavit, bude asi užitečné říci, k čemu se dá použít, proč se může hodit. A z druhé strany: proč byste měli zatraceně pečlivě zvažovat, jestli ji někomu podepíšete.

Bezpodmínečný závazek

Dlužník se podpisem směnky zaváže, že majiteli směnky (věřiteli) v určitý den na určitém místě zaplatí částku uvedenou na směnce. Pravidla hry jsou tvrdá – jednou z podmínek platnosti směnky je, že jde o bezpodmínečný závazek; slib zaplatit nesmí být vázán na splnění žádné podmínky.

Věřitel může směnku prodat – třeba ještě před datem splatnosti. Případně může směnku použít k placení jiných závazků či obchodování. Dlužník je pak povinen peníze zaplatit novému majiteli směnky.

Když se změní věřitel: Převody směnek

Vystavili jste někomu směnku a najednou vám s ní mává před očima někdo docela jiný a dožaduje se peněz? Nemělo by vás to překvapit. Směnka je běžný cenný papír, což mimo jiné znamená, že je možné je i podle libovůle vlastníka převést nebo prodat. K převodu směnky většinou dochází rubopisem neboli indosamentem – čili vyznačením nového vlastníka směnky na její zadní straně. Počet převodů není omezen, klidně se tam může postupně nashromáždit celý sloupec jmen.

Není-li na směnce uvedeno jinak, považuje se obvykle za směnku vystavenou na řad – čili zjednodušeně řečeno: směnku převoditelnou rubopisem. Pokud chcete převádění směnky zabránit, je třeba na ni připojit doložku „nikoli na řad“.

Zvláštním způsobem převodu směnky je takzvaný blankoindosament. Což je indosament (čili rubopis), který neobsahuje jméno indosatáře (nabyvatele) – stačí, když cenný papír indosant (ten, kdo cenný papír rubopisem převádí) na rubu podepíše. Z cenného papíru na řad se tak stává cenný papír na doručitele. Může být tedy předáván a převáděn neomezeně. Za majitele směnky se pak považuje ten, kdo ji vlastní a drží. Práva spojená s obsahem směnky je pak oprávněn vykonat nebo požadovat ten, kdo ji předloží – ať je to kdokoli.

Veškeré důkazní břemeno – pokud jde o popření platnosti směnky – leží na dlužníkovi. Věřiteli proto může posloužit jako velmi účinný preventivní prostředek: třeba jako zajištění půjčky, budoucí úhrady kupní ceny nebo pojistka toho, že mu bude nájemník platit včas.

Funguje to rychle

Věřitel nemusí soudu vůbec prokazovat závazek, na jehož základě byla směnka vystavena. Stačí, když předloží originál směnky. Pokud bude směnka splňovat všechny náležitosti a soud nenabude pochybnost o její platnosti, vydá směnečný platební rozkaz – uloží dlužníkovi, aby směnečnou sumu (a náklady soudního řízení k tomu) zaplatil do patnácti dnů. Nebo aby ve stejné lhůtě podal k soudu námitky – ve kterých musí uvést, co konkrétně proti platnosti nebo pravosti směnky namítá. Když lhůta uplyne, může věřitel předat platební rozkaz exekutorovi. Jedná se tedy o velmi rychlý způsob vymáhání dluhů – pokud má exekutor co brát.

Přidejte doložku Bez protestu

Pokud si od někoho necháváte vystavit směnku, je šikovné doplnit ji doložkou Bez protestu – dělá se to jednoduše tak, že se tato dvě slova připíší před místo, kde směnku vystavitel (dlužník) podepíše. Vyhnete se tak prokazování toho, že jste směnku neúspěšně předložili k zaplacení – což se dělá protestní listinou, kterou je třeba sepsat na úřadě nebo u notáře.

Hodně tedy záleží, na které straně barikády právě jste – mít v kapse podepsanou směnku, může být šikovné. Kdo ji ale druhému podepíše, hraje si s ohněm.

Směnka vlastní a směnka cizí

Rozlišují se dva základní typy směnek: směnka vlastní a směnka cizí. Když se člověk, který směnku vystavuje, zaváže, že zaplatí ve stanoveném termínu určitou částku, jedná se o směnku vlastní.

V případě směnky cizí se dlužník nezavazuje, že sjednanou sumu uhradí sám, nýbrž úhradu přikazuje třetí osobě – například bance, ve které má účet.

Náležitosti směnky: aby byla platná

Při vystavování směnky je třeba dbát na její formální náležitosti a obsah – jinak se totiž může snadno stát, že bude neplatná.

Zákonné náležitosti směnky jsou:

• označení, že jde o směnku (musí být součástí textu listiny)
• bezpodmínečný slib (případně příkaz) zaplatit určitou peněžitou částku
• údaj o tom, kdy je směnka splatná
• údaj o místě, kde má být částka zaplacena (stačí město nebo obec, lepší je však uvést i podrobnější údaje - adresu)
• jméno člověka, kterému (případně: na jehož řad) má být placeno
• datum a místo vystavení směnky
• vlastnoruční podpis výstavce – tedy člověka, který směnku vystavil (a který se zavazuje platit) – musí být umístěn pod textem směnky
• jméno směnečníka (čili člověka, který má platit) je potřebné pouze u směnky cizí
• Částka, která má být zaplacena, se na směnce obvykle uvádí slovem i číslem – zákon to sice výslovně nevyžaduje, ale předejdete tak pochybnostem u soudu.

Směnka může být splatná, kdykoli ji majitel předloží
Určení splatnosti je nutnou součástí směnky. Splatnost může být na směnce stanovena čtyřmi způsoby.

Předně můžete uvést konkrétní datum, kdy je směnka splatná. Další variantou je, že uvedete dobu od vystavení, po jejímž uplynutí bude směnka splatná – například půl roku po vystavení. V těchto dvou případech vystavitel směnky alespoň částečně ví, na čem je – a kdy případně může svého věřitele čekat. Další varianty už tak přívětivé nejsou. Třetí možností je, že je směnka splatná na viděnou (a přesně tak se to na ni uvede) – což jinými slovy znamená, že je směnka splatná kdykoli vám ji věřitel předloží. Vystavitel směnky je tak zcela závislý na vůli (nebo zvůli) jejího majitele. Poslední čtvrtou variantou je splatnost na určitý čas po viděné – to znamená, že dlužník je povinen věřiteli sjednanou částku zaplatit v předem stanovené lhůtě po předložení směnky, třeba do měsíce nebo do týdne.

Největší zabiják? Blankosměnka

Jak už bylo řečeno výš, když na směnce chybí některá z náležitostí, je neplatná. Výjimku představuje takzvaná blankosměnka, známá též jako bianko- nebo biancosměnka.
Jedná se o směnku, která se nejprve vyplní pouze zčásti, další údaje se doplní až později. Přísně vzato tedy nejprve ani směnkou není, stává se jí teprve po vyplnění. A vyplňuje ji věřitel.

Pokud někomu biankosměnku podepíšete, je záhodno zároveň co nejpřesněji specifikovat vyplňovací právo věřitele. To se obvykle děje prostřednictvím písemné dohody k biankosměnce – která bývá součástí smlouvy o půjčce. V dohodě byste měli důkladně „ošetřit“ a specifikovat, za jakých okolností může věřitel směnku dovyplnit a jakou částku na ni může připsat. Jinak se snadno dostanete do maléru.

Zaplatili jste? Nechte si to potvrdit

V případě, že závazek plynoucí ze směnky splatíte, nechte si to potvrdit. Podle zákona může plátce požádat majitele směnky, aby mu směnku vydal a připsal na ni potvrzení o zaplacení. Majitel směnky musí vyhovět – na směnku by měl připsat „zaplaceno“, připojit datum a svůj podpis.

Kdy je směnka promlčená

Pokud věřitel nezačne svou pohledávku vymáhat, je směnka tři roky po dni splatnosti promlčená.
V případě směnky splatné na viděnou (bez uvedení data) nastává podle zákona automaticky splatnost směnky rok po jejím vystavení – a v té chvíli se rozbíhá tříletá promlčecí lhůta.

Průměr:  2,97 | Hodnotilo: 944 x |  1  |   2  |   3  |   4  |   5  |